Jak je to v pravidlech – díl 3.

Jak je to v pravidlech – díl 3.

Dnešním tématem je hranice mezi vrážením do soupeře a povolenou hrou tělem.

Fotbal je odedávna sice kontaktní sport, ale všechny kontakty mají také své hranice. Pohled na hru tělem se může různit a s čím dál tím nižší soutěží, kde výkonnost hráčů, jejich fyzické síly a rychlost se někdy diametrálně odlišují, to platí dvojnásob. Rozhodčí vždy většinou musí natavit laťku, v jakém případě ještě jde o povolenou hru tělem nebo zda se jedná již o nepřípustný faul (nedbalé, bezohledné nebo jednání s použitím nepřiměřené síly). Povolené vrážení s uplatněním své fyzické síly je možné jen v bezprostředním souboji o míč, dovoleným způsobem, například rameno na rameno. Většina jiných způsobů se považuje za přestupek nazvaný strčení do soupeře nebo nepovolené vrážení.

Jak je to v pravidlech:

Obecně

Pravidlo 12 stanoví zásady boje o míč a zásady jednání a chování hráčů. Boj o míč smí být tvrdý, ale musí být čistý, bez zákeřností a hráči mají respektovat soupeře. Veškeré počínání hráčů má být za všech okolností slušné a korektní. Úsilí hráčů o dosažení co nejlepšího výsledku nemá být v rozporu se zásadami sportovní etiky. Každý hráč je povinen dbát o bezpečnost jak svou vlastní, tak i o bezpečnost ostatních hráčů. Za zakázaný způsob hry se považuje, jestliže hráč si v souboji o míč počíná nedbale, bezohledně, nebo použije nepřiměřenou sílu.

Vražení do soupeře

Při boji o míč je dovoleno plně uplatnit tělesnou sílu, proto hráč smí do soupeře dovoleným způsobem vrazit; vražení však nesmí být podle názoru rozhodčího prudké, bezohledné, ani při něm nesmí být použito nepřiměřené síly. Vrážet smí hráč pouze v boji o míč a v bezprostřední vzdálenosti od míče, přičemž za „bezprostřední vzdálenost“ se považuje vzdálenost nepřesahující 2 m; za dovolený způsob vrážení se považuje pouze vrážení ramenem do ramene soupeře nebo vrážení ramenem zezadu do soupeřovy lopatky, přičemž vrážející hráč musí mít paži, jejímž ramenem do soupeře vráží, u těla, a oba hráči přitom musí být na stejné úrovni, tzn., že oba musí být buď na zemi nebo ve výskoku. Jestliže hráč vráží ramenem do soupeřova hrudníku, považuje se jeho zákrok za nedovolené vrážení.

Za nedovolený způsob vrážení se považuje i takový zákrok, při němž hráč prudce vráží vlastním hrudníkem zezadu do soupeře, i když přitom upaží, aby naznačil, že nepoužil rukou. Jestliže vrážející hráč nemá při vrážení paži u těla, považuje se jeho zákrok za strčení do soupeře. Obrátí-li se hráč z taktických důvodů zády k soupeři proto, aby kryl míč, smí do něho soupeř zezadu dovoleným způsobem vrážet.

Strčení do soupeře

Strčením se rozumí strčení, odstrčení nebo postrčení soupeře, a to nejen rukou, paží nebo loktem, ale i jinou částí těla, např. stehnem nebo hýždí. Rozhodující není prudkost strčení; je-li soupeř v pohybu, stačí do něj někdy strčit jen lehce, aby ztratil rovnováhu.

Testová otázka na tento týden:

Při provádění PK (pokutového kopu) porušil spoluhráč č.6 hráče provádějící PK předepsané postavení dříve, než byl míč ve hře. Rozhodčí nechal PK provést a brankář míč vyrazil na roh. Rozhodčí:

A) Musí PK nechat opakovat

B) Nařídí kop od branky

C) Nařídí NVK pro porušení ustanovení pravidel spoluhráčem č.6

D) Nařídí kop z rohu

Hlasujte. Co je dobře?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Správná odpověď na minulou otázku bylo D)

Náhradník v nepřerušené hře a bez souhlasu rozhodčího vběhne na hrací plochu a tam ve středu hrací plochy zastaví slibně se rozvíjející akci soupeře tak, že míč zachytí rukama. Rozhodčí hru přeruší a:

D) Náhradníka napomene ŽK za neoprávněný vstup na hrací plochu, následně mu udělí druhou ŽK (ČK) za přestupek, hru naváže PVK v místě, kde byl míč v okamžiku přerušení hry

Facebook komentáře