Moje černá (červená) neděle v Kostelci

Jelikož jsem dostal nespočet dotazů,co jsem dělal v tom Kostelci. Rozhodl jsem se podělit se o můj zážitek z pohledu mé nové funkce rozhodčího.

Pro ty co mne neznají,  jsem František Marada a také jsem začínající rozhodčí, který se od podzimu 2018 snaží rozšířit, jejich stále ubývající, řady. Ještě na jaře 2018 jsem nastupoval jako hráč v Želeticích, kde jsem za muže odehrál bezmála 27 sezón. Navíc jsem se 12 let věnoval trénování mládeže a od svých 18 let jsem i členem VV, aktuálně ve funkci jednatele. Také jsem administrátorem těchto internetových stránek.

V neděli 14.10.2018 jsem byl delegován na své další mistrovské utkání Kostelec vs. Bohuslavice. Na podzim to bylo v pozici HR již moje patnácté, z toho v kategorii mužů šesté, utkání. Tento zápas neměl být nikterak kritický, vždyť nastupovali proti sobě týmy ze spodní poloviny tabulky, v soutěži III. třídy mužů ze které nikdo nesestupuje. Vše bylo však jinak, a nakonec z toho bylo něco jen těžko uvěřitelného a pochopitelného. A nyní co OFS udělila amnestii všem, tak není důvod se s tím co se tam dělo nepodělit i s širší veřejností.

První poločas začal bez problémů, hrálo se slušně a dost dlouho se vše neslo v duchu fair play. Bohuslavice se zdáli být aktivnější a také se brzy ujali vedení pěknou trefou kapitána Karla Vykouka. 15.minuta 0 : 1. První poločas stále pokračoval v celkem pokojném duchu. Ve 28.minutě se pro Bohuslavice udála první rozporuplná událost. Domácí útočník se dostal za obranu Bohuslavic a obránce zavadil o jeho nohy, pád útočníka znamenal můj první přísný verdikt proti Bohuslavicím, pokutový kop. Exekutor Jakub Svoboda to kopl tak, že hostující brankář míč vyrazil. Samozřejmě největší výhodu pro dorážku měl samotný exekutor 1 : 1. Hostující velmi hlasitě protestovali: „to není možný, jak může dorážet, ten který kope!“. Nenechal jsem se v žádném případě zviklat, ale již takové základy by si hostující hráči mohli v pravidlech prostudovat. Hrálo se dál a v 35.minutě se opět zajiskřilo před brankou Bohuslavic. „Gól“ řvali domácí. Byl míč za čarou nebo ne? Hostující proškolený AR signalizoval, že ano, tak jsem branku uznal 2 : 1. Musím uznat, že musel mít velkou odvahu, protože hned za to dostal vynadáno a kdo ví jestli toho později nelitoval. Hosté utrpěli podle nich další křivdu, měli totiž domnění, že míč nebyl za čarou celým objemem, ale vzchopili se a hráli dál a téměř vzápětí vyrovnali na poločasový výsledek 2 : 2.

Druhý poločas začal výstavní trefou domácího kapitána Pavla Borkovce, který v 47.minutě opět vrátil vedení na stranu Kostelce 3 : 2.  V 53. minutě přišla pro Bohuslavice další údajná velká křivda, míč letěl vápnem na hostujícího obránce Roberta Pařízka, ten podle mého názoru dostatečně nepředvídal a nezabezpečil svoje tělo tak, aby nehrál rukou. Jasná ruka, kterou viděl každý na kosteleckém hřišti. Kruté, však rozhodnutí podle pravidel, pokutový kop musel následovat. Tentokrát se exekutor David Horák nemýlil 4 : 2. Bohuslavičtí ještě zkoušeli reklamovat vlastní dřívější vyběhnutí, ale marně. Když je PK proměněn se v případě přestupku bránícího mužstva PK neopakuje. Od té chvíle jsem byl v očích hráčů Bohuslavic za neuměla, podplaceného darebáka, apod. První větší problém na sebe nenechal dlouho čekat. V 57.minutě po odpískaném nedovoleném zákroku hostujícího kapitána již velmi slabé nervy hráčů Bohuslavic nevydržely. Ty jsi debil, vůl apod. se rozhodčímu neříká! Žlutá a ještě jedna. Jenže účinek z napomenutí nebyl žádný. Kapitán ještě při zapisování karet znovu doběhl a znovu začal nadávat a ještě přiostřil. Nejsem přece to čím se mě snažil urazit. Druhá žlutá a červená a snad už bude klid.  Bohuslavice začaly hrát a i v deseti byly herně lepší a útočnější. Viktor Jung, který snad jediný z Bohuslavic hráče nabádal, aby se nehádali a hráli fotbal, snížil na 4 : 3. Jenže místo tíženého vyrovnání přišel další zkrat hráče Bohuslavic. Po odpískaném faulu na bohuslavického hráče jsem nařídil PVK proti Kostelci, jenže pro mě nepochopitelně faulovaný Štěpán Andrle vyletěl a oběma rukama zezadu strčil do obránce Kostelce dost silně až upadl na zem. Jasné hrubé nesportovní chování se musí trestat, proč by měli hráči Kostelce trpět slaboduchými výlevy hráčů Bohuslavic, červená. „Ty jsi blb“ přišel již žlutou trestaný Balajka z Bohuslavic a začal do mě strkat. „To snad není možný“ říkal jsem si a odměnil jsem ho, jak si zasloužil, druhá žlutá a červená. A to byl konec, začalo to být hodně vážný. „To jsi nezvládl“ neslo se z úst vedoucího Bohuslavic. Kostelec vzápětí ihned zvýšil na 5 : 3. Minuty utíkali velmi pomalu a při zapisování minut mě mátla i světelná cedule která ukazovala o 3 minuty méně než moje stopky, protože byla spuštěna se zpožděním. Hráči Bohuslavic patrně absolutně rezignovali na nějakou slušnost a co bylo nejhorší vybíjeli svoji zlost na hráčích Kostelce. Při vyvážení míče hráčem Kostelce ho nevybíravě sejmul Martin Maga. Ani na chvilku jsem nemusel přemýšlet, žlutá a může být rád, zapisuju a najednou vidím, že má žlutou i v prvním poločase, co se dá dělat, pravidla jsou pravidla, červená! Ven! To už byl vrchol, co jsem si teda dovolil. „Tak to ukonči je nás málo“, volali ze střídačky Bohuslavic nějací chytráci, kteří neznají pravidla a to, že rozhodčí ukončí zápas až když klesne počet hráčů pod sedm. I v sedmi hráči Bohuslavic útočili. Hlavně brankář byl neuvěřitelně aktivní. To jsem ještě nikdy neviděl. Zaslouženě si připsal i gól, když po centru hlavičkoval přesně 5 : 4. Nastavil jsem, ale pro Bohuslavické to bylo málo. Nikdo z nich nevěřil, že světelnou tabuli domácí spustili o 3 minuty později. Byl jsem rád, že toto utkání konečně skončilo. Posledních deset minut bylo snad nejbláznivějších v mém životě. Odpískání konce odstartovalo bouři nevole a vyslechl jsem si nespočet urážek, určitě mnohonásobně víc jak za celý můj život dohromady. Dokonce mě hostující Chvátal zezadu polil vodou, jaký to borec v očích dalších rozčarovaných Bohuslavjáků. Červenou kartou jsem mával, ale to bylo všem pro smích. Práskání dveřmi, schylovalo se k vendetě. Za oknem jsem jen slyšel, jak si počkají a rozbijí mi hubu. Zápis se mi dost dobře nepsal, sice jsem kliďas, ale co je moc to je moc. Musím pochválit domácí pořadatele, kteří nedovolili žádný další incident a od rozzuřených hráčů Bohuslavic mě drželi v bezpečí. To kdybych jejich řádění po zápase napsal do zápisu, tak snad diskvalifikují celé mužstvo ze soutěže. Bylo to prostě neuvěřitelné. Slušnost a rozum hráčů Bohuslavic tu neděli zůstala patrně někde v Bohuslavicích. Možná viděli moje rozhodování jako nesprávné nebo špatné, reklamovali možné i nemožné, ale aby se takto psychicky neovládali?

Tento hororový zážitek jsou moje další cenná zkušenost a sám si dokážu uvědomit, kde jsem udělal chyby a jak jsem se měl zachovat. Možná jsem až moc působil dojmem hloupého dobráka a nevzbudil jsem u hráčů Bohuslavic potřebný respekt. Bohužel ani vývoj utkání mi k tomu nepomohl. Bohuslavičtí se cítili ublížení, frustrovaní a vybili si zlost na nesprávném místě. Možná jim jejich nevhodná kritika prochází, možná jen zkoušeli, co nový rozhodčí vydrží. Nevím. Budiž mi to alespoň k ponaučení. Zní to vzhledem k nebývalému množství karet hloupě, ale příště musím být přísnější a ráznější. Přinejhorším vyhlásí svaz další amnestii.

Sportu zdar

Facebook komentáře